| 12. 6. 2010
| Už tři dny jsem nevyšel z domu a učím se chemii ke státnicím, tedy jsou moje zážitky poněkud omezené. Ke štěstí mně nechybí téměř nic, jen troška klidu v naší zahradní čtvrti. Jakmile se totiž ráno rozední, nastartuje první ze sousedů hlučnou sekačku na trávu a od té chvíle tonou všechny okolní ulice v přehlušujícím řevu točící se struny. A jakmile skončí jeden, začne druhý, pak třetí a když je konečně po několika dnech posekán poslední metr čtverečný trávy, usoudí první soused, že už je jeho tráva zase příliš vysoká. A tak to jde až do října. Jenže v sobotu se něco stalo. Jako by nějaká prozřetelnost vyslyšela moje tužby, najednou přestal jít proud. |
| Ono to bylo vlastně trochu složitější. Začalo to v sobotu podvečer. Zrovna dozníval řev sekaček a hašteření dětí na ulici, když se po období dusných veder přihnal první šedý mrak. Po něm přicházeli další, šedší a ptovázené větrem. Všichni očekávali bouřku, počínaje mnou na balkóně nad analytickou chemií a konče kocourem, který se stáhl z lovu domů. Pak dopadly na sklo již zavřeného okna první kapky, setmělo se a strhla se průtrž neobvyklé síly, při níž se ohýbaly stromy a došlo i na kroupy. Když bylo bičování země v nejlepším, zhasla lampa nad mým stolem a současně s ní celé město. Čekal jsem, že proud za pár vteřin opět naskočí, ale nenaskočil ani za minutu, za dvě, ani za pět.
To už bylo jasné, že nejde o obyčejný bouřkový zkrat nebo blesk, ale o potrhané vedení. A představa oprav drátů vysokého napětí na nepřístupných svazích nad městem v sobotu v noci mezi provazci deště byla nereálná.
Doma jsme byl sám s mamkou a museli jsme chvíli hledat, než se nám podařilo najít pár vonných lampiček a teprve v jejich světle jsme nalezli dva kovové svícny s pořádnými svícemi. Osvětlili jsme stěží jednu místnost v domě a tak jsme jako v dávných časech vařili, povídali si a já jsem se učil na devíti metrech čtverečných a na záchod se chodilo se svícnem v ruce. Chvíli nám ještě hrály písničky z notebooku, ale pak se i jemu vybila baterie a zavládlo všeobecné ticho. Pohled z okna na mrtvé ulice působil téměř strašidelné, jen v paneláku na kopci matně poblikávala dvě okna.
Vzhledem k posunu mého denního rytmu jsme u svíček proseděl pěkných pár hodin a přestože jsem vstával v pozdním dopoledni, venku bylo nádherné ticho. Mé nitro zaplnila škodolibá radost - a máte po sekání. Učení mně šlo lépe a neděle byla opravdu sváteční, po dlouhé době byl totiž nejhlasitějím zvukem v okolí zpěv ptáků (a občas průjezd vlaku, což mě přivedlo na myšlenku, jak je zajištěno napájení trati).
Když po 17 hodinách opět začaly proudit elektrony až do Adamova, byl jsem rád i vzhledem k obsahu ledničky, ale rozhodně by mně nevadilo, kdyby se podobný výpadek párkrát do roka opakoval.
| Zpět
Komentáře:
Stránka:
|
|
Poslední komentáře:
Autor: Julie Novotná Text: Dobrý den, chci se zeptat, komu mám napsat, pokud chci nafotit vnitřek objektu pro můj nastávající fotografický projekt. Kdo vlastně objekt vlastní?
Děkuji, Julie Číst
Autor: FJerzy Text: Pracoval jsem ve Vlněně jako student na konci 80 let. Rozvážel jsem utkané látky ke kontrolním stanovištím, kde se kontrolovaly a případně opravovaly. Tyto jsem pak rozvážel do skladu na jiném patře.
Nejvíc však vzpomínám na to, jak každý den ráno přivezl autobus ženy z vězení, které tam pracovaly. A já s nimi! Taková obdoba Skřivánci na niti! Číst
Autor: Hanka Text: ten stoleček na pavlači je designový kousek https://search.seznam.cz/obrazky/?q=stolek+pavouk+Halabala&oq=stolek+pavouk+Halabala&aq=-1&ms=15160&ks=46&sourceid=top&color=any&size=any&pornFilter=1&productOnly=0&sId=GOcA8jFVBMdQmeh-8SIb&sgId=MC43NTQ5MDMzNzg0MjMwODc3IDE3NTc1NjgwMjcuMjc4 Číst
Autor: JzA Text: Díky, opraveno. Číst
Autor: Jan Text: Len drobná pripomienka k asi neúmyselnej zámene ulíc v popiske mapky z roku 1907 - tehdejší Třebízského je dnešná ulice Chaloupkova, dnešná Košinova je na mapke vedená ako třída Komenského. Číst
|
|